Před pár lety jsem napsal článek „Proč nejsou seniorní IT profíci placeni jako kopáči?“. Název byl samozřejmě trochu schválně provokativní, ale myšlenka za ním byla docela jednoduchá.
Představte si dva kopáče. Jeden za den vykope dva metry příkopu a druhý šest. Ten druhý je prostě výrazně výkonnější. Navíc možná udělá rovnější stěny, lepší rohy a nemusí za ním někdo půl dne chodit a vysvětlovat mu, co má dělat. Dává tedy docela smysl, že jeho práce bude mít větší hodnotu.
U lidí v IT už je to složitější. V původním článku jsem si pro ilustraci vzal juniorního developera za 50 tisíc, mediora za 80 a seniora za 120 tisíc měsíčně a položil si jednoduchou otázku: odpovídá rozdíl v jejich platech rozdílu v jejich skutečném výkonu?
Podle mých zkušeností může seniornější developer zvládnout klidně 2–3× tolik práce než juniornější člověk. Tehdy jsem si pro jednoduchost vzal koeficient 2,5. Pokud by medior udělal 2,5× tolik práce co junior a senior zase 2,5× tolik co medior, dostaneme se u seniora na více než šestinásobek výkonu juniora. Kdybychom stejným koeficientem začali násobit také platy, vyšel nám tehdy senior za pěkných 312 500 Kč měsíčně. :-)
Samozřejmě jsem netvrdil, že právě tolik má senior dostávat. Pointa byla jinde: proč může být rozdíl ve skutečné hodnotě lidí násobný, ale rozdíl v jejich odměně je výrazně menší?
A teď nám do toho přišla AI. A mně přijde, že původní problém nejen nezmizel, ale dostává úplně nový rozměr.
Co se stane, když jednomu kopáči dáme bagr?
Vraťme se ještě na chvíli k našim kopáčům. Doteď měl jeden lopatu a byl prostě šikovnější než druhý. Teď si ale představme, že se jeden z nich naučí perfektně pracovat s bagrem. Najednou už nevykope šest metrů místo dvou. Vykope jich třeba padesát.
A něco podobného se podle mě právě začíná dít v IT. Dva vývojáři můžou mít podobnou pracovní dobu, podobnou senioritu a třeba i podobný plat. Oba mají navíc přístup ke stejným AI nástrojům. Jeden je použije několikrát denně místo Googlu, nechá si občas vygenerovat kus kódu a tím to víceméně končí. Druhý si ale pomocí AI změní prakticky celý způsob práce.
Pomůže si s analýzou problému, rozbije si ho na menší části, nechá si připravit několik variant řešení, část práce deleguje, rychleji dohledává informace, nechá si kontrolovat kód, připravovat testy nebo dokumentaci a spoustu rutinních věcí už nedělá ručně. A hlavně má dost zkušeností na to, aby poznal, kdy mu AI radí dobře a kdy mele nesmysly.
To je podle mě velmi důležitá část celé rovnice. Dát každému bagr ještě neznamená, že s ním každý dokáže udělat stejnou práci. Stejně tak přístup k ChatGPT, Claudu, Copilotu nebo jinému nástroji automaticky neudělá ze všech lidí stejně výkonné vývojáře. Klidně to může být přesně naopak. Člověk, který dobře rozumí své práci a současně se naučí dobře používat AI, může svůj náskok před ostatními ještě výrazně zvětšit.
A jak ho teď zaplatíme?
Řekněme, že máme člověka, který před dvěma lety dělal nějakou práci za 120 tisíc měsíčně. Dnes má pořád podobné zkušenosti, pracuje pořád osm hodin denně a dostává třeba 125 nebo 130 tisíc. Jenže se mezitím naučil opravdu dobře používat AI a za stejnou dobu toho dokáže udělat dvakrát tolik. Nebo třikrát. Možná v některých typech práce i pětkrát.
Má tedy dostávat 240, 360 nebo 600 tisíc? Asi ne. Takhle jednoduše produktivitu určitě počítat nejde. Ale opačná otázka mi připadá minimálně stejně zajímavá: dává smysl, aby pořád dostával prakticky stejně?
Firma od něj totiž za podobné peníze dostává podstatně větší výsledek. A možná místo tří lidí potřebuje jen dva. Nebo časem jednoho. To už je docela zásadní ekonomický rozdíl.
Samozřejmě nejde jen o množství napsaného kódu. Seniornější člověk zpravidla přináší i kvalitnější výsledek, méně chyb, lepší rozhodnutí, potřebuje méně vedení a často pomáhá posouvat celý tým. AI to celé ještě komplikuje tím, že část rutinní práce může dramaticky zlevnit a současně zvýšit význam schopnosti rozhodnout, co vlastně máme dělat, jak to máme udělat a jestli je výsledné řešení správně.
Takže možná budeme muset začít mnohem víc řešit, za co vlastně člověka platíme. Za osm hodin práce? Za to, že má v CV napsáno Senior? Za deset let zkušeností? Nebo za hodnotu, kterou je schopen vytvořit?
Jenže co když se bagr prostě stane standardem?
Možná totiž předpokládáme úplně špatně, že vyšší produktivita automaticky povede k vyšší odměně. První kopáč, který přijede s bagrem, je hvězda. Udělá desetkrát víc práce než ostatní a všichni jsou nadšení. Jenže za chvíli mají bagr všichni a zaměstnavatel už neříká: „Ty jo, vy jste neuvěřitelně produktivní!“ Řekne: „Bagr je dnes standard. Padesát metrů za den je prostě norma.“
A tohle mi připadá jako docela realistická možnost i u AI. To, co dnes považujeme za výjimečnou produktivitu člověka, který dokáže AI skvěle využít, může být za pár let minimální očekávání. AI tedy klidně nemusí vést k tomu, že lidé budou za stejnou práci dostávat více. Může vést prostě k tomu, že za stejné peníze se od nich bude očekávat výrazně větší výsledek.
A může to jít ještě dál. Pokud AI způsobí, že některé schopnosti, které byly dříve vzácné a drahé, zvládne s pomocí nástrojů mnohem více lidí, může se jejich tržní cena naopak snížit. Takže můžeme dojít k docela zajímavému paradoxu: člověk bude díky AI několikanásobně produktivnější než dřív, ale jeho cena na trhu vůbec nemusí několikanásobně vyrůst. Klidně může relativně klesnout.
A proč bych potom měl být vůbec produktivnější?
Tady se podle mě dostáváme k další zajímavé otázce, a tou je motivace. Představme si developera, který před zavedením AI potřeboval na určitou práci osm hodin. Naučí se používat nové nástroje a najednou ji zvládne za čtyři.
Co se stane? Firma může říct: „Super, svoji práci máš hotovou.“ Anebo řekne: „Super. Tak tady máš další čtyři hodiny práce.“ Mám trochu obavu, že ve většině firem bude mnohem pravděpodobnější druhá varianta. :-)
Jenže pak jsme vytvořili docela zvláštní motivační systém. Člověk se něco nového naučí, výrazně zvýší svůj výkon a jedinou odměnou za to je, že dostane více práce. V takové chvíli začne být vlastně docela racionální svoji skutečnou produktivitu moc neukazovat.
Pokud zvládnu práci, která je naplánovaná na osm hodin, za čtyři, proč bych měl firmě říkat, že už mám hotovo, když odměnou budou jen další čtyři hodiny práce? A pak se můžeme divit, proč někdo čtyři nebo šest hodin skutečně pracuje a zbytek dne tráví různými věcmi, které pro firmu žádnou velkou hodnotu nevytvářejí.
Možná ale problém není jen v něm. Možná jsme prostě vytvořili systém, ve kterém nemá žádnou ekonomickou motivaci být transparentně produktivnější. A pokud chceme, aby lidé AI opravdu používali naplno, budeme podle mě muset vyřešit právě tohle. Nejen jak člověka pomocí AI udělat produktivnějšího, ale také co z toho bude mít on.
A jak tu produktivitu vůbec změříme?
Tady samozřejmě narazíme na další problém. U kopáče můžeme měřit metry příkopu. U vývojáře to tak snadné není. Počet napsaných řádků kódu? To asi opravdu ne. Počet ticketů? Také ne. Počet commitů, promptů nebo hodin strávených v AI? To už vůbec ne.
Někdy může mít nejlepší developer největší přínos právě tím, že nic nenaprogramuje. Podívá se na problém a řekne, že celé řešení děláme špatně. Nebo během půl hodiny najde architektonický problém, který by jinak za tři měsíce stál firmu miliony. Nebo pomůže pěti dalším lidem udělat jejich práci lépe.
Jak takovou produktivitu změříme? To už fakt nevím, a myslím, že jednoduchá odpověď ani neexistuje.
Proto bych byl opatrný s tvrzením, že máme přestat platit za čas a začít prostě platit za výkon. Nejdřív bychom totiž museli umět ten výkon rozumně poznat. Spíš si myslím, že se budeme muset postupně posouvat od jednoduchého „kolik hodin jsi odpracoval“ k mnohem širšímu pohledu na to, jakou hodnotu člověk dlouhodobě vytváří.
Nemusí jít jen o vyšší plat
A možná ani není řešením každému produktivnějšímu člověku prostě dramaticky zvyšovat fixní mzdu. Část vyšší produktivity se dá s lidmi sdílet různými způsoby: vyšší mzda, bonus podle výsledku, profit sharing, podíl na produktu nebo projektu, akcie, větší autonomie nebo třeba kratší pracovní doba.
To poslední mi vlastně připadá docela zajímavé. Pokud člověk dokáže díky svým schopnostem a AI vytvořit za čtyři dny to, co jsme od něj dříve očekávali za pět, proč musí nutně pátý den vytvářet další práci? Možná právě část té nově vzniklé produktivity může dostat zpátky v podobě času.
A velmi podobný problém už dnes existuje u freelancerů. Pokud jsem placený za hodinu a díky AI udělám práci, která mi dříve trvala 100 hodin, za 30 hodin, jsem výrazně produktivnější. Výsledek pro klienta může být stejný nebo lepší. Jenže já za svou vyšší produktivitu dostanu o 70 % méně peněz.
To je docela zvláštní odměna za to, že jsem se naučil pracovat efektivněji. A právě tady podle mě začne dávat stále větší smysl placení za výsledek, projekt nebo vytvořenou hodnotu místo čistého počtu hodin. U zaměstnanců to samozřejmě bude složitější, ale princip je podobný.
Takže jak mají být ajťáci v éře AI placeni?
Jednoduchou odpověď nemám. A asi bych byl podezřelý vůči každému, kdo tvrdí, že ji dnes má. :-)
Nemyslím si, že člověk, který je díky AI třikrát produktivnější, má automaticky dostat třikrát vyšší plat. Stejně tak si ale nemyslím, že dlouhodobě bude fungovat model, ve kterém člověk vytvoří násobně větší hodnotu, firma tuto hodnotu získá a jeho odměna se prakticky nezmění. Obzvlášť pokud jedinou odměnou za vyšší produktivitu bude ještě více práce.
Podle mě tedy budeme muset postupně změnit nejen způsob, jakým AI používáme, ale také způsob, jakým přemýšlíme o výkonu, hodnotě a motivaci lidí. Firmy budou muset lépe poznat, kdo skutečně vytváří hodnotu. A pokud chtějí, aby ti nejlepší svoji produktivitu opravdu ukázali a dál zvyšovali, budou jim muset dát nějaký důvod, proč se jim to vyplatí.
Jinak se totiž může stát, že koupíme všem bagry, budeme mít teoreticky obrovský prostor pro růst produktivity, ale zároveň vytvoříme systém, ve kterém bude pro člověka nejvýhodnější jezdit s tím bagrem jen na půl plynu. A to by byla docela škoda.
Zbývá ale ještě jedna, možná ještě zajímavější otázka. Pokud AI skutečně vytvoří násobně vyšší produktivitu a tím i novou ekonomickou hodnotu, komu vlastně tahle hodnota patří? Člověku, který ji vytvořil? Firmě, která mu poskytla práci a nástroje? Zákazníkovi, který díky konkurenci nakonec zaplatí méně? Nebo výrobcům technologií, bez kterých by ta produktivita vůbec nevznikla?
Ale to už je podle mě na samostatný článek.
Co myslíte vy? Pokud díky AI zvládnete za čtyři hodiny práci, která vám dříve zabrala osm, co by podle vás měla být správná odměna? Více peněz, více volného času, podíl na výsledku – nebo prostě další čtyři hodiny práce?