Blíží se nám Vánoce, tak to trochu odlehčíme a napíšu vám jednu historku, kde je krásně vidět, jak se dají věci dělat zdánlivě agilně, a přitom úplně blbě. A snad vás to i trochu pobaví.
Bylo nebylo, v jedné nejmenované firmě používali na řízení firmy něco „ala“ Scrum, tedy trochu upravený Scrum. Možná někdo namítne, že to, co není přesně podle metodiky, už není Scrum, ale tam tomu prostě tak říkali. A koneckonců na tom, jak se tomu říká, ani tak nezáleží. Prostě se snažili řídit agilně i firmu jako takovou, a tedy i věci, které se vývoje vůbec netýkají. A docela to šlo, měli dobře prioritizovaný backlog, měsíční sprinty, týdenní standupy (tedy v sedě) a lidé už i celkem věděli, co mají dělat. Jako tým se taky hodně posunuli, dokonce dokázali společně v pohodě řešit i věci, u kterých by se dříve servali jako koně.
Až si takhle jednoho krásného dne vymysleli novou službu, kterou by rádi oslovili nové klienty. Velmi rychle službu rámcově doladili, domluvili se na tom, pro jaké segmenty firem je určená a přišel čas se posunout ke skutečným klientům. No a jak si myslíte, že to asi šlo? Ano máte pravdu, blbě!
A to se přitom navržené kroky zdály být docela rozumné. První krok bylo naplnit standardní excel potencionálními klienty s určením příslušného segmentu (+ pár drobností), potom si udělat prioritizaci a začít firmy oslovovat podle priority. Nebudu zdržovat: výsledek byl, že první dva kroky dělali asi měsíc a za měsíc reálně neoslovili ani jednoho klienta. Naplnění excelu se protahovalo a dlouho nebylo „hotové“, potom se několikrát posunula schůzka na prioritizaci a měsíc byl pryč. No, na druhou stranu, kdo tohle nikdy nezažil?
Až na konci sprintu, když společně přemýšleli, proč se některé věcí neposunují dost rychle, jim to sepnulo a zjistili, že to prostě bylo celé naprd a s agilem a leanem to mělo hodně málo společného. Proto, aby mohli začít s oslovováním klientů, totiž nebylo vůbec zapotřebí mít excel kompletní a dělat složitou prioritizaci! Stačilo si z hlavy vyjmenovat několik firem, o kterých již dopředu věděli, že je stejně chtějí oslovit, prstem ukázat na pět z nich a prostě začít oslovovat. A průběžně to doplňovat a postupně ladit komunikaci a celý návrh služby podle reakcí oslovených firem. Když se na to podíváme z časového pohledu, místo měsíce to mohlo trvat cca půl hodiny a za pár dnů už mohly být první výsledky a feedbacky. Ale proč věci dělat jednoduše, když to jde přeci složitě?
Ale jak se říká, konec dobrý, všechno dobré… Tahle legrace je sice stála měsíc, ale na druhou stranu se i něco naučili. Teď už se vždy snaží hledat MVPčko každé aktivity nebo úkolu, tedy z tohoto pohledu nejefektivnější způsob řešení a snad už nikdy nebudou čekat, až budou mít vše perfektně připravené. Určitě to nebude jednoduché, změnit myšlení a zažité postupy nejde hned, ale držím jim v tom palce! A to, kde se stalo, už ani nemá smysl psát...:-)