Když je někomu nad čtyřicet nebo nedej bože nad padesát, tak už to s prací v IT nemá úplně jednoduché. Je to obrovská škoda a mě zajímá proč?
Při naší práci potkáváme hodně lidí, a to i těch maličko starších, třeba nad 45 let. Za sebe bych řekl ajťáků v nejlepším věku s hromadou praxe a zkušeností. Bohužel se také setkáváme s tím, že tihle lidé mají často problém s adekvátním uplatněním. A tomu prostě nerozumím... Nemá to nic do činění s tím, že sám jsem v podobném věku, ale s tím, že jsem za svůj život poznal hodně takovýchto lidí a mnoho z nich bylo oporami týmu, na kterých šlo stavět, kteří dokázali vyřešit opravdu složité problémy a situace a nenechali nikoho nikdy ve štychu.
Pokud se tito lidé udržují technologicky a mají opravdu na čem stavět, tak bývají jedni z nejlepších pracovníků! Jsou již usazení, vědí, co chtějí, očekávají rozumné peníze. Především hledají práci, která je bude bavit, bude zajímavá a kde bude firma mít zájem využít jejich bohatých zkušeností. A když tohle najdou, tak potom mají výborné výsledky a navíc jsou velmi loajální, což se dnes už zase tak nevidí. Prostě věřím, že tihle ajťáci „ze staré školy“ mohou hodně firmám pomoci. Ale on se o ně nikdo moc nepere. Ale proč?
Připadá mi, že moderní metodiky vývoje (agile) a nastavovaní ala „startupové“ kultury ve firmách tak nějak přispívá k tomu, že tihle lidé v nejlepším věku jsou v mnoha firmách tak trochu na vedlejší koleji. Myslím, že by bylo fajn se při všech těch změnách zamyslet a snažit se vždy nastavit pracovní prostředí a složení týmů tak, aby maximálně podporovalo smíšené týmy. A to jak holky, kluky, tak dravé mládí, a také i ty trochu zkušenější.
Mnohdy se třeba setkávám při čtení feedbacku z pohovorů, kde tito lidé neuspěli, s výtkou, že kandidát neumí poslední verzi frameworku, ve kterém se zrovna teď vyvíjí. No a co? To, že s tím teď zrovna člověk nedělá, přece ještě vůbec neznamená, že se to nedokáže velmi rychle naučit! Ptám se, jestli si vůbec hodnotící uvědomují, že tito lidé se za svůj život naučili tolik nových verzí jazyka nebo frameworku, že další verze pro ně není nic nového. Prostě se podívají, co tam je nového a začnou s tím pracovat. Znám také hodně lidí, kteří když potřebují i vyvíjet v jiném jazyce, tak se podívají na strukturu kódu a syntaxi, a prostě začnou. A díky tomu, co už zažili, jim to jde velmi dobře.
Navíc tihle lidé začínali v éře NO GOOGLE. Co to je, to si dnes už asi ani nedokážeme představit. Tak to zkusím popsat. Na netu nic nebylo, natož hledání chyb třeba na Stack Overflow. K dispozici byly nějaké knížky, ale vždy starší a poměrně drahé, a navíc ne dobře dostupné. Takže když měl člověk problém, tak se s tím musel poprat, sám si najít chybu nebo vymyslet řešení. A tím se učil. Dnes je programování v tomhle ohledu fakt easy, tak proč má někdo obavy, že se něco tihle lidé nedokáží naučit?
Chápu, že mladým se může někdy zdát, že si s tím páprdou nemají co říct a těm starším zase, že ti mladí jsou prostě „nějací jiní“, ale to tak bylo vždy a je potřeba hledat cesty, jak spolu společně fungovat.
Možná si lidé z managementu nebo HR řeknou, že u nich to tak není, ale je to skutečně tak? Často může být decision maker u náboru třeba mladý team leader, který si své rozhodnutí vždy nějak obhájí a který si prostě nikdo staršího do týmu nepustí. Potom je problém je na světě.
Moc držím palce všem šikovným ajťákům v nejlepších letech, ať se nesetkávají s tím, o čem píšu a také firmám, ať se jim daří tyhle lidi do svých týmů dostat, nebudou litovat!